Významné osobnosti

 

     

V této sekci bychom Vám rádi přiblížili osudy lidí, kteří se zasloužili nejen o vznik muzea, ale i významně přispěli k chodu muzea až do součastnosti.

Pokud byste měli zájem o další informace, můžete navštívit naši badatelnu (viz Badatelna) nebo nás kontaktovat na muzeum@muzeumsemily.eu.

 

 

 

PhMr. Rudolf Husák (1840 - 1924)

  Rodák z Německého Brodu. Pocházel z početné mlynářské rodiny (9 sourozenců). V rozličných lékárnických rolích působil v lékárnách v Kouřimi, nižší lékárnické zkoušky složil v Čáslavi, pak působil ve Frýdlantě, v Praze složil vyšší zkoušky a absolvoval magisterský kurz. Magistrem farmacie se stal v r. 1863. Publikoval v odborných lékárnických i lékařských časopisech a byl zvolen prezidentem Spolku českých farmaceutů.       

    Po dvouletém působení v Jičíně si v roce 1868 pronajal Rothovu lékárnu v Semilech a v r. 1870 se oženil s Annou Bartošovskou, jež byla dcerou ředitele jilemnického panství hraběte Harracha. Po finančním zajištění  koupil od Občanské záložny nový dům s lékárnou, kterou nazval lékárna U České koruny. Rudolf Husák byl veřejně velmi činný, a tak se stal mimořádnou semilskou osobností. Už ve Frýdlantě navázal přátelské kontakty s Dr. Juliem Grégrem – mladočechem, zakladatelem a šéfredaktorem Národních listů, což bylo pro budoucího regionálního politika Husáka dozajista významné.

    Je až neuvěřitelné, kolik důležitých rolí a funkcí v životě zvládal. V Semilech byl zastupitelem, radním a v letech 1913 – 1919 starostou města. V roli okresního starosty dbal na rozvoj silniční sítě na Semilsku, což umožnilo rozvoj průmyslu, a přímo se zasloužil o vybudování pojizerské silnice. Též inicioval výstavbu nové radnice (1874), semilského kostela (1908 – 1911), staral se o rozvoj školství v Semilech a jako ředitel Občanské záložny povznesl tento ústav, jenž významně přispíval na dobročinné účely. Byl též starostou sboru dobrovolných hasičů (dokonce i župní hasičské jednoty), ředitelem ochotnického divadelního spolku, ředitelem krajského lékárnického grémia a samozřejmě i předsedou výboru organizátorů první semilské výstavy.

    Spolupracoval s Vincencem Kwaysserem na sestrojení rozmnožovacího přístroje – hektografu (1878), jenž vyvolal rozruch a zájem dokonce za hranicemi Rakouska-Uherska i Evropy.

    V r. 1900 byl R. Husák oceněn čestným občanstvím města Semily. Letos uplynulo 170 let od jeho narození (18. 1. 1840). Zemřel 10. 10. 1924 a pochován byl do rodinné hrobky na Koštofranku.

 

František Mizera (1861 - 1924)

Narodil se v Nové Vsi n. Popelkou 20. 9. 1961 v chudé rodině rolníka. Vystudoval Učitelský ústav v Jičíně a byl premiantem. Kromě všeobecných předmětů a houslí s entuziasmem studoval i hru na varhany. Už jako student se zamiloval do češtiny, dějepisu a zeměpisu, stále se v těchto předmětech zdokonaloval, rozšiřoval své znalosti, a tak dosáhl potřebné odborné aprobace pro měšťanské školy.

    F. Mizera byl osobností širokých zájmů: zabýval se archeologií, regionální historií, sběratelstvím (archeologických památek, mincí, pohlednic, pověstí, rčení, říkadel a zvyklostí), byl semilským kronikářem, autorem několika publikací, sbormistrem Jizeranu, varhaníkem v kostele, divadelníkem a funkcionářem v několika semilských spolcích. V písemných projevech zaujal bohatou slovní zásobou a mimořádně úhledným písmem. Žáci mu naslouchali se zatajeným dechem, imponoval znalostmi, řečnickým projevem, ale i humorem, spravedlivou přísností – zkrátka, byl respektovanou učitelskou autoritou. Pro veřejnost pořádal přednášky s kulturně-historickou tematikou. Pod pseudonymem Božídar Vocásek pravidelně přispíval do oblíbeného humoristického plátku „Hlasy z Cimbálu“.

    Semily byly jedinou Mizerovou  kantorskou štací (1881-1924), od r. 1908 až do své smrti byl pak ředitelem Měšťanské školy chlapecké v Semilech a krátce si vyzkoušel i roli školního inspektora. Jen rok učil desetiletého Rudolfa Hlavu, pozdějšího učitele a kronikáře města – zakladatele semilského muzea (1960). Byl pro něho motivující osobností a v duši budoucího kantora-nadšence zanechal nesmazatelnou stopu, jež se vyplatila všem město milujícím Semilanům. F. Mizera se sice vytouženého muzea v Semilech nedočkal, ale vychoval žáka, který semilské muzeum založil.

    František Mizera byl badatelem, který studoval rozmanité písemnosti, archiválie, kroniky, zemské desky, gruntovní knihy, korespondence a další. Kromě mnoha článků v regionálních časopisech, ve kterých se zabýval místní historií, napsal Popis okresního hejtmanství semilského, Slavnostní spis Řemeslnické besedy v Semilech, Dějiny náboženské, kostelní a farní, Vývoj textilního průmyslu v hejtmanství semilském, ale především své stěžejní historiografické dílo Paměti města Semil a okolí, jehož rozšířeného vydání v r. 1930 se však již nedočkal. Druhé vydání ku příležitosti sjezdu rodáků v 1997 pak vydalo město Semily nákladem 2000 výtisků. Velice cenné jsou i Mizerovy pečlivě narýsované historické plány Semil, které názorně zobrazují rozvoj našeho města v rozličných obdobích.

    Dva roky před smrtí se setkal s panem prezidentem T. G. Masarykem, který navštívil 17. 9. 1922 naše město a také Měšťanskou chlapeckou školu. Bylo to přivítání plné radosti a úcty, jež pana ředitele posílilo.

    František Mizera zemřel 15. 7. 1924, tedy ve stejném roce jako Rudolf Husák, a je pochován na Koštofranku. Semilští až v r. 1945 po svém skvělém pedagogovi a historikovi pojmenovali jednu ze svých ulic, v r. 1994 jej zařadili do stálé muzejní expozice „Osobnosti Semilska“ a  roku 1997 podruhé vydali jeho Paměti.

 

Rudolf Hlava (1911 - 1988)

Rudolf Hlava vždy tvrdil, že se narodil v rodné maminčině chalupě na škaredou středu 12. dubna 1911 v Podolí, avšak v křestním listě byl uveden 13. duben a místo narození Příkrý. Je těžké nevěřit semilskému kronikáři v takové věci. Otec Pavel byl expedient a účetní v Matoušově textilce a matka Anna byla v téže firmě sukařkou. Už od pěti let četl knížky a ve škole byl vždy premiantem. Velkou stopu pak v jeho dětské duši zanechali dva pedagogové - ředitel František Mizera.a přírodopisec – botanik Josef Janda. Po měšťanské kole absolvoval prestižní školu té doby – chlapecký Učitelský ústav ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna s aprobací čeština – dějepis (1926 – 1930). Od počátku studia až po maturitu byl znamenitým studentem. Po studiu učil na školách v Dobřichovicích, ve Kbelích, v Suchdole u Prahy a též externě studoval na Karlově univerzitě, kde navštěvoval vybrané přednášky na teologické a filosofické fakultě. Byl jazykově dobře vybaven – ovládal němčinu, francouzštinu a později i ruštinu. O prázdninách hodně cestoval: zamiloval si Olbrachtovu Podkarpatskou Rus, ale i Rakousko a Itálii. V r. 1936 nastoupil na dvoutřídní školu v belgickém Waterschei, kde vyučoval české horníky. Po dvouletém zahraničním působení se vrátil do protektorátu - těžce zkoušené vlasti. Učil v Kunraticích a Libuši u Prahy, pak na maloskalské měšťance (1941- 1944) a ke konci války zažil totální nasazení a nádenické práce ve Skřivanech a posléze ve f. Zittwerke v Semilech. Od 1. září 1945 až do důchodového věku působil na semilských školách, nejprve na dívčí měšťance v Podmoklicích a od r. 1951 dvacet let na školách I. Olbrachta.

    Rudolf Hlava byl semilskou osobností širokých zájmů: byl nejen učitelem, ale též kronikářem, semilským  archivářem-zakladatelem a zachráncem mnoha archiválií (od r. 1945 byl správcem semilského archivu), zakladatelem odborné archivní knihovny, bibliofilem–sběratelem drobné grafiky (exlibris) a nejvýznamnějším českým sběratelem kramářských písní. Byl též nadšeným průkopníkem Staškovy a Olbrachtovy semilské tradice. Uspořádal celou řadu přednášek, besed nad kronikou města a byl spoluautorem mnoha výstav. V semilském muzeu pak byl prvním autorem stálé expozice, sháněl a kompletoval muzejní sbírky, byl předsedou muzejní rady a fundovaným odborným poradcem po mnoho let. Velkou jeho pomocnicí v životě i v práci byla jeho manželka Jana, která v letech 1957 – 1973 působila jako okresní archivářka. Jejich spolupráce byla příkladná. Přesto v době normalizace po jednom svém projevu upadl v nemilost, vadilo mu též cenzurování městské kroniky, práce kronikáře ho přestávala bavit, i když ani v důchodovém věku neustal v přednáškách, besedách a sběratelství.

    Rudolf Hlava zemřel v 77 letech 5. listopadu 1988. Největší soukromou sbírku kramářských písní v Československu (asi 25.000 bibliograf. jednotek) odkázal Národnímu muzeu v Praze.

 

(čerpáno z textu k výstavě Muzejní ohlédnutí od Mgr. Miloše Plachty)

TOPlist